19. září 1945 začala dnes už více než šedesátiletá historie školního divadla DISK. Mimořádně umělecky i finančně úspěšná sezona 1945–1946, zahájená Nasreddinem a pokračující dalšími devíti premiérami (!) prakticky otevřela cestu k dobudování divadelního odboru (později divadelní fakulty) Akademie múzických umění. Přestože její zřízení bylo schváleno již v říjnu 1945, vysoká škola začala fungovat teprve od následujícího školního roku 1946–47, až po přijetí organizačního statutu, který za pomoci Jiřího Frejky, Františka Tröstra, Josefa Trägra a Františka Salzra vypracoval (a na příslušných místech obhájil) Miroslav Haller. Statut byl schválen na konci června 1946. Ve své druhé sezoně, od školního roku 1946–47 se DISK pevně včlenil do struktury nové školy. Na divadelním ‘odboru’ (později fakultě) byly otevřeny obory režie, dramaturgie a scénografie; obor herectví zůstal na konzervatoři a její studenti měli až do roku 1948 zajištěno absolvování v divadle DISK. Tak se divadelní studio stalo posledním pojítkem mezi postupně zanikající ‘střední’ školou pro herce a nově vzniklou vysokou divadelní školou, která po roce 1948 na přání studentů a některých pedagogů (nikoli Hallera) zcela převzala i výuku herectví.

Spojení dramatického oddělení konzervatoře s DISKem tedy trvalo ještě dva roky po zřízení vysoké školy. Odtud pochází i název divadla DISK. Radovan Lukavský vzpomíná, jak stáli s Tröstrem a Pleskotem „jak tři sudičky“ na ochozu nad vstupní halou sálu v Karlově ulici č. 8, kde sídlil původní Disk, a rokovali o vhodném názvu. „Nechtěli jsme nic honosného. Prostou informaci, co to vlastně bude – divadelní studio konzervatoře. ‘DISK,’ řekl Pleskot. A Tröster se rozhořel: ‘To je ohromný, kluci! Disk! Já vám udělám plakáty – barevný s bílým kulatým terčem – takový na plakátišti nikde nejsou a nikdo je nepřehlédne!’ A taky se vzápětí nad vchodem v Karlově ulici vyhoupl nový bílý úplněk se čtyřmi písmeny: DISK. A já pak psal do prvního programu o ‘disku’ jako o symbolu našeho mladého odhodlání rozletět se nad závodištěm nové divadelní generace a obstát co nejčestněji.“

DISK se usídlil v Paláci Unitaria v Karlově ulici č. 8 na Starém Městě a žil si poklidně až do začátku 90. let, kdy došlo ještě v bývalém Československu k politickým a ekonomickým změnám, které ve svém důsledku vedly k odchodu DISKu z paláce Unitaria. V roce 1993 musela divadelní fakulta objekt v Karlově ulici opustit. Škola ztratila divadlo, studenti místo, kde si poprvé mohli ověřovat své tvůrčí schopnosti i vrtkavou přízeň diváků. Od té chvíle hráli svá absolventská představení v Divadle v Celetné, kam je pod svou střechu přijal Divadelní spolek Kašpar. O divadelní prostor se dělili ještě se souborem CD 94. Omezená kapacita ale neumožňovala plnohodnotně nahradit vlastní scénu.

Profesor Miloš Horanský, děkan DAMU v letech 1993-1996, hledal neustále během svého funkčního období alternativy nového školního divadla mezi stávajícími pražskými divadelními sály a nefunkčními kiny. Prostory ale nevyhovovaly potřebám DISKu, nebo se v nich realizovaly již jiné plány. Padl také návrh, že by DISK jako soubor účinkoval v několika pražských divadlech najednou. Nakonec přišla myšlenka, že by si škola mohla postavit divadlo vlastní a vznikl projekt „SOS DAMU“ pro výstavbu nového divadla DISK.

Architektonického řešení se ujala liberecká firma SIAL, architekty stavby byli konkrétně ing.  arch. Jiří Hakulín a doc. ing. arch. Karel Hubáček, jenž je jediným českým držitelem Perretovy ceny a autorem například televizní a vyhlídkové věže na Ještědu, divadla Husa na provázku v Brně, rekonstruovaného divadla Ypsilon a Malého divadla v Liberci atd. Finance na stavbu DISKu byly nakonec poskytnuty z několika zdrojů: z Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy, z fondu reprodukce majetku AMU, ze sponzorských a drobných darů veřejnosti. Plán dokončení výstavby divadla 30. října 1997 nebyl díky mnoha komplikacím dodržen. Nejprve byly práce pozastaveny kvůli památkářům a archeologickému výzkumu, poté následovaly komplikace se statikou okolních domů atd. Nakonec se stavba protáhla o další rok a v prosinci roku 1998 byl nový prostor divadelního studia DISK zkolaudován. Divadlo bylo vybudováno přímo uprostřed objektu divadelní fakulty, v atriu mezi Řetězovou a Karlovou ulicí.

Více o historii budovy se dozvíte např. ZDE

Architekti Jiří Hakulín a Karel Hubáček vypracovali projekt, který velmi elegantně a šetrně začleňuje moderní divadelní stavbu do kontextu historické architektury Starého města. Celé divadlo je architektonicky komponováno zcela netradičně. Je chápáno jako otevřený prostor, ve kterém se vztah jeviště a hlediště může variabilně měnit podle záměrů tvůrců.

18. února 1999 se mohl „disk“ překoulet z Divadla v Celetné zpět do Karlovy ulice, nyní však do čísla 26. První premiérou byla 19. února 1999 inscenace hry Friedricha Schillera Marie Stuartovna. Od té doby se na prknech divadla DISK vystřídalo několik ročníků, které pod vedením svých pedagogů dokázali vytvořit nespočet divácky úspěšných inscenací. Za všechny jmenujme inscenace Don Quijote, Pan Nula, Rodinné příběhy, Polaroidy, Disco Pigs, Hovory o štěstí mezi čtyřma očima, Mandragora, Jan za chrta dán, Terorismus nebo Člověče, zkus to!

Prameny:

Archiv divadla DISK
Kvasničková T.: Rozbor činnosti divadelního studia DISK z hlediska historie, bakalářská práce, katedra produkce DAMU, 2000/2001
Sílová Z.: DISK a generace 1945, vydala Akademie múzických umění v Praze, Praha 2006

Z historie Divadelní fakulty Akademie múzických umění (DAMU)