Přejít na hlavní obsah
EN

Historie

19. září 1945 se začala psát dnes už více než sedmdesátiletá historie školního divadla DISK. Mimořádně umělecky i finančně úspěšná sezona 1945–1946, zahájená Nasreddinem a pokračující dalšími devíti premiérami (!) prakticky otevřela cestu k dobudování divadelního odboru (později divadelní fakulty) Akademie múzických umění (DAMU). Přestože její zřízení bylo schváleno již v říjnu 1945, vysoká škola začala fungovat teprve od následujícího školního roku 1946–47. V té době se DISK pevně včlenil do struktury nové školy.

Na divadelním ‘odboru’ (později fakultě) byly otevřeny obory režie, dramaturgie a scénografie; obor herectví zůstal na státní konzervatoři a její studenti měli až do roku 1948 zajištěno absolvování v divadle DISK. Tak se divadelní studio stalo posledním pojítkem mezi postupně zanikající ‘střední’ školou pro herce a nově vzniklou vysokou divadelní školou, která po roce 1948 na přání studentů a některých pedagogů zcela převzala i výuku herectví.

Spojení dramatického oddělení konzervatoře s DISKem tedy trvalo ještě dva roky po zřízení vysoké školy. Odtud pochází i název divadla DISK (vznikl zkratkou sousloví Divadlo Státní Konzervatoře).

DISK se usídlil v Paláci Unitaria v Karlově ulici č. 8 na Starém Městě (dnešní divadlo Ta Fantastika), kde fungoval až do začátku 90. let. Tehdy došlo ještě v bývalém Československu k politickým a ekonomickým změnám, které ve svém důsledku vedly k odchodu DISKu z paláce Unitaria. V roce 1993 musela divadelní fakulta objekt v Karlově ulici opustit. Škola ztratila divadlo, studenti místo, kde si poprvé mohli ověřovat své tvůrčí schopnosti. Od té chvíle hráli svá absolventská představení v Divadle v Celetné, kam je pod svou střechu přijal Divadelní spolek Kašpar. O divadelní prostor se dělili ještě se souborem CD 94. Omezená kapacita ale neumožňovala plnohodnotně nahradit vlastní scénu.

Tehdejší děkan DAMU, profesor Miloš Horanský, hledal neustále během svého funkčního období alternativy nového školního divadla mezi stávajícími pražskými divadelními sály a nefunkčními kiny. Prostory ale nevyhovovaly potřebám DISKu, nebo se v nich realizovaly jiné plány. Padl také návrh, že by DISK jako soubor účinkoval v několika pražských divadlech najednou. Nakonec přišla myšlenka, že by si škola mohla postavit divadlo vlastní a vznikl projekt „SOS DAMU“ pro výstavbu nového divadla DISK.

Architektonického řešení se ujala liberecká firma SIAL, architekty stavby byli konkrétně ing. arch. Jiří Hakulín a doc. ing. arch. Karel Hubáček, jenž je jediným českým držitelem Perretovy ceny a autorem známé televizní a vyhlídkové věže na Ještědu, divadla Husa na provázku v Brně, rekonstruovaného divadla Ypsilon nebo Malého divadla v Liberci. Finance na stavbu DISKu byly nakonec poskytnuty z několika zdrojů: Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy, z fondu reprodukce majetku AMU a sponzorských a drobných darů veřejnosti. Plán dokončení výstavby divadla 30. října 1997 nebyl díky mnoha komplikacím dodržen. Nejprve byly práce pozastaveny kvůli památkářům a archeologickému výzkumu, poté následovaly komplikace se statikou okolních domů. Nakonec se stavba protáhla o další rok a v prosinci roku 1998 byl nový prostor divadelního studia DISK zkolaudován. Divadlo bylo vybudováno přímo uprostřed objektu divadelní fakulty, v atriu mezi Řetězovou a Karlovou ulicí. Celé divadlo je architektonicky komponováno zcela netradičně. Je chápáno jako otevřený prostor, ve kterém se vztah jeviště a hlediště může variabilně měnit podle záměrů tvůrců.

18. února 1999 se mohl DISK „překoulet“ z Divadla v Celetné zpět do Karlovy ulice, nyní však do čísla 26. První premiérou byla 19. února 1999 inscenace hry Friedricha Schillera Marie Stuartovna. Od té doby se na prknech divadla vystřídalo několik ročníků, které pod vedením svých pedagogů dokázaly vytvořit nespočet divácky úspěšných inscenací. DISK bývá často první velkou příležitostí pro řadu mladých herců, kteří pak v následujících letech září na předních českých scénách.

Více o historii budovy se dozvíte např. ZDE

Prameny: