:
The End of Blaho?
Co je to blaho? Chceme víc, ale máme všechno. Blaho je touha, návyková látka, kterou prostě chceš. Čtyři stěny a sama v sobě. Čas plyne jinak a já se nacházím na zvláštním místě, které tak dobře znám.
Teď se všechno mění, už jdu zase s davem a nechávám se opít BLAHEM.
choreografie: Jolana Šturmová
tančí: Jolana Šturmová a Šárka Říhová
Gabriela Gaiová: REM
I couldn't do anything. I expected to die at any moment. My body, suddenly it wasn't mine. What was wrong? I was at my place, like every night. But suddenly I wanted to leave. I didn't want to go to sleep every night. Just fear, hallucinations, immobility. And sleep nowhere.
choreografie: Gabriela Galiová
hudba: Travis Lake, Christophe Filippi
Interpretace: Alžbeta Mjartanová, Karolína Vatková, Amálie Špachtová, Aurélia Rapušáková
Love & Rituals
choreographer: Claudia Bellomo
music production: Tobiáš Horváth
dancers: Magdaléna Šichová, Aritz Castillo, Aurélia Rapušáková, Veronica Bukovska, Silvia Orfánusová
My choreography is inspired by the book “the unbearable lightness of Being” , it’s the most famous novel of the czech writer Milan Kundera.
In my piece, i chose to focus on the relationship between Tomas and Tereza. Tomas has a dual personality: He loves tereza, but at the same time he constantly betrays her and cannot stop doing it.
Tereza is aware of her husband's betrayals and this situation provokes her nightmares and instability.
My choreographic idea was taken from the fragment of the book that describes one nightmare of Tereza. She dreams of marching naked around a swimming pool together with Tomas' lovers. In her dream, Tomas wants to kill all his lovers, he forces them to sing and laugh, and they are somehow glad to be all identical, as their bodies were valueless and soulless like simple sound mechanisms.
My choreographic idea is to perform a ritual of women having a joyful solidarity of soulless human beings. The women, content with their identity are in fact celebrating their future death that will make their identity absolute
174 517
Häftling: naučil jsem se, že jsem häftling. Jmenuji se 174 517. Každý den ráno ustlat „postel“ tak, aby byla dokonale rovná a hladká, mazat zablácené a odpudivé dřeváky průmyslovým tukem, vyhrazeným k tomuto účelu, oškrabat ze šatů bláto (ale skvrny od barvy, tuku a od rzi jsou povoleny); večer se musíme nechat prohlédnout, jestli nemáme vši a jestli máme umyté nohy; v sobotu se musíme nechat oholit, ostříhat a zašít si nebo si dát spravit šaty; v neděli generální prohlídka svrabu a knoflíků u saka, kterých musí být pět.
choreografie: Anna Kroupová
interpretace: Anna Kroupová, Julie Kubrychtová, Simona Dejmková, Anna Tretiagová
hudba: Anna Tretiagová
kostýmy: Anna Kroupová
18. 2. 2023 od 19:30
2 hodiny včetně přestávky
Nová generace je platforma uvádějící jevištní tvorbu studentů oboru choreografie na Katedře tance HAMU. Na programu večera tentokrát budou čtyři choreografie.