: Nous Kolektiv
Přes den jsem si v lese hrála já, přes noc vojáci
Přes týden byl vstup do lesa zakázán, slyšeli jsme jen zvuky střelby a nálety stíhaček
Člověk si na ty zvuky zvykl
Místo má historii, lesy plný schovávajících se partyzánů, plný zbraní
Hráli jsme si v bunkrech, stavěli v nich domečky pro skřítky
Spousta nevybuchlých pum, pes každou chvíli nějakou vykope
Už se z toho nedělá věda, všichni máme číslo na pyrotechnika
Prostě jsou tam zakopaný, i ty těla, jsou zakopaný, mrtvý rozložený zakopaný
Hrajeme si tam na hrdiny, je to taková hra, se vzduchovkama a starejma kelímkama od jogurtu
Generační paměť otisknutá do dětských her. Atmosféra lesa dovoluje nahlédnout do bunkru plného pokladů, které mají pro dítě nevyčíslitelnou cenu. Jako půdní profil jsou vrstveny odkazy předchozích generací. Vše, co jsme zakopali, eroze z půdy navrátí. Autorský text sepsaný ze zážitků a dětství v oblasti vojenského újezdu, ve kterém žije už čtvrtá generace. Vychovává zde své děti, co si v lese hrají na kdysi přítomné partyzány.
Projekt vznikl na základě projektové soutěže Institutu intermédií při FEL ČVUT a byl podpořen z prostředků ČVUT, AMU a UMPRUM.
Děkujeme studiu TEP39 za rezidenční zkoušení a Inkubátoru Krenovka za výtvarné zázemí. Jmenovitě děkujeme Ondřeji Zuntovi a Antonínu Sychrovi za pomoc s přípravami inscenace.
premiéra: 7. 10. 2023
UPOZORNĚNÍ: V inscenaci jsou použité stroboskopické efekty.
Délka představení: 60 min
audiovizuální dramaturgie: Amálie Poledníčková
světelný design: Petr Sychra
sound art: Stanislav Pecháč
performativní výzkum: Barbora Dolanová
výtvarná instalace: Matěj Pokorný
DIY nástroje: Ondřej Zunt
vývoj technologií: Barbora Koudelková
produkce: Jan Wegmann, Petr Maršál, Pavlína Drnková
pedagogické vedení: Robert Smolík
